Dřív jsem si myslel, že úspěch musí být vidět. Lepší auto, dražší věci, značkové oblečení, hodinky, dovolené. Prostě věci, podle kterých okolí pozná, že se ti daří. A nemyslím si, že je na tom něco špatného. Sám mám rád hezká auta, rád cestuju, rád si dopřeju a určitě nechci žít celý život tak, že budu každou korunu jen odkládat a nic si neužiju.
Postupem času se ale můj pohled na peníze dost změnil. Dnes už pro mě není tolik důležité, co si můžu koupit, ale co si můžu koupit, aniž by mě to finančně bolelo.
A v tom podle mě vzniká obrovský rozdíl mezi tím vypadat bohatě a skutečně bohatství budovat.
Auto za milion samo o sobě není špatné finanční rozhodnutí. Pro člověka, který má několik milionů v investicích, vytvořenou rezervu, dobrý příjem a dál každý měsíc buduje svůj majetek, to může být úplně v pohodě. Stejné auto ale může mít člověk, který na něj dal většinu svých úspor, zbytek financuje a každý měsíc přemýšlí, jestli mu po zaplacení všech splátek vůbec něco zůstane.
Když oba potkáte na ulici, rozdíl nepoznáte. Oba přijedou stejným autem. Jeden si ale koupil auto, protože si ho skutečně může dovolit. Druhý si koupil hlavně pocit, že si ho může dovolit.
A tohle si uvědomuju i sám u sebe.
Mám například cíl si jednou koupit sportovnější auto. A mohl bych si ho koupit klidně dnes. Jenže kdybych si chtěl koupit přesně takové, jaké bych chtěl, musel bych sáhnout do části svého investičního portfolia. Musel bych vytáhnout peníze z něčeho, co mi dnes slouží, pracuje pro mě a má mi v budoucnu vydělávat další peníze právě na moje sny.
A proč bych to dělal?
Jen proto, abych měl to auto o pár let dřív?
Radši si počkám. Klidně si ho koupím o několik let později, ale chci ho kupovat s pocitem, že kvůli němu nemusím ničit něco, co jsem roky budoval. Chci mít pořád v zádech velké portfolio, které dál roste, pracuje pro mě a díky složenému úročení mi vydělává peníze, i když zrovna spím.
To je pro mě dnes mnohem větší známka bohatství než samotné auto.
Protože cílem podle mě není celý život jen investovat a nic si neužít. Naopak. Peníze mají sloužit i k tomu, abychom si díky nim mohli plnit sny, cestovat, koupit si hezké věci nebo dopřát něco rodině. Jen je podle mě obrovský rozdíl v tom, jestli kvůli těm věcem ničíme svůj majetek, nebo jestli si nejdřív vybudujeme majetek, který nám je postupně začne umožňovat.
Dnes je navíc strašně jednoduché podlehnout tomu, že úspěch musí být vidět. Na sociálních sítích vidíme auta, hodinky, dovolené, domy nebo značkové věci. Ale už nevidíme čísla na druhé straně.
Člověk může jezdit autem za dva miliony a nemít skoro žádné investice. A někdo jiný může jezdit obyčejným autem a mít několik milionů v aktivech. Kdo z nich je ve skutečnosti bohatší?
Pro mě je dnes odpověď celkem jasná.
Čím dál víc si uvědomuju, že skutečné bohatství často není vůbec vidět. Je v investicích, nemovitostech, firmách, rezervách a dalších aktivech. Je hlavně v tom, že člověk nemusí žít od výplaty k výplatě a nemusí dělat každé rozhodnutí podle toho, kolik peněz mu zbývá na účtu.
A právě proto se snažím přemýšlet nad penězi jinak než dřív. Nechci si odpírat věci, které mě baví. Chci si je užívat. Ale nechci kvůli tomu zabíjet něco, co mi může dalších 10, 20 nebo 30 let budovat majetek.
Protože koupit si drahou věc není umění.
Umění je koupit si ji ve chvíli, kdy její koupě prakticky nezmění tvoji finanční situaci.
Možná tedy není otázka: „Můžu si to dovolit?“
Možná je lepší se zeptat:
„Můžu si to dovolit, aniž bych kvůli tomu obětoval svoji budoucnost?“
A přesně v tom dnes vidím rozdíl mezi tím vypadat bohatě a bohatství skutečně budovat.
Chcete probrat svou finanční situaci?
Domluvte si nezávaznou konzultaci — proberu s vámi, kde můžete ušetřit a kde vám naopak chybí ochrana.
Domluvit konzultaci zdarma