Kde vidím největší problém u lidí, kteří ještě nezačali investovat

Za dobu, co se pohybuji ve financích, jsem si všiml jedné věci. Většina lidí nezačne investovat proto, že by neměli peníze. Nezačne proto, že mají pocit, že je na to ještě čas.

Říkají si, že začnou příští rok. Až budou mít vyšší příjem. Až splatí půjčku. Až budou mít větší jistotu. Jenže ten správný okamžik většinou nikdy nepřijde.

Druhý velký problém je strach. Strach, že o peníze přijdou. Že vyberou špatnou investici. Že tomu nerozumí. Přitom dnes existuje spousta možností, jak investovat rozumně, dlouhodobě a s jasně nastavenou strategií. Nikdo nemusí být ekonom nebo burzovní makléř, aby si začal budovat vlastní majetek.

Další věc, kterou často slýchám, je věta: „Nemám dost peněz na investování.“

Právě to je jeden z největších mýtů. Lidé mají pocit, že investovat mohou jen ti, kteří mají na účtu statisíce. Ve skutečnosti lze začít i s několika stovkami nebo tisícikorunou měsíčně. Důležitější než výše částky je pravidelnost a čas. Čím dříve člověk začne, tím větší výhodu získává díky složenému úročení.

Co je vlastně složené úročení?

Úplně jednoduše. Představte si, že investujete peníze a první rok vyděláte 10 %. Další rok už se vám nezhodnocuje jen původní částka, ale i zisk z prvního roku. A další rok zase vydělávají peníze, které vydělaly peníze. Takto se to opakuje pořád dokola. Ze začátku se může zdát, že se skoro nic neděje, ale po deseti, patnácti nebo dvaceti letech začne mít tento efekt obrovskou sílu. Proto je při investování mnohem důležitější čas než samotná výše první investice.

Často také vidím, že lidé nechávají většinu svých úspor ležet na běžném účtu. Mají pocit bezpečí, ale ve skutečnosti jejich peníze dlouhodobě ztrácejí hodnotu kvůli inflaci. Peníze, které dnes nic nevydělávají, mají za deset nebo dvacet let nižší kupní sílu.

A teď jedna zajímavost.

Češi mají na běžných účtech přes 5 bilionů korun. To jsou peníze, které většinou jen leží a čekají. Přitom je to obrovský kapitál.

Jenže banka tyto peníze nenechá jen tak ležet. Pracuje s nimi. Poskytuje z nich hypotéky, spotřebitelské úvěry nebo je investuje dál a vydělává na nich. Jinými slovy my bance své peníze půjčujeme a ona s nimi vytváří další hodnotu.

A přesně to můžeme dělat i my.

Nemusíme kupovat byty za miliony. Nemusíme být burzovní makléři. Dnes existují akcie, ETF, podílové fondy nebo třeba dluhopisy, kde v podstatě také půjčujete peníze firmám za předem daných podmínek. Důležité je jediné aby peníze pracovaly pro vás, a ne jen pro banku.

Na investování je krásné hlavně to, že z dlouhodobého hlediska se dlouhou dobu zdánlivě nic neděje. Posíláte pravidelně peníze a říkáte si, že se účet skoro nehýbe. Jenže jakmile se začne postupně kumulovat větší kapitál, začne mít složené úročení obrovskou sílu. Najednou už nevydělávají jen vaše měsíční vklady, ale i všechny předchozí zisky. A právě tehdy to začne mít opravdové grády.

Proto by se měl každý dívat na investování opravdu dlouhodobě. Ne na jeden rok nebo dva, ale na deset, dvacet nebo třicet let.

Pokud chceme zbohatnout přes noc, můžeme si vsadit Sportku. Šance, že to vyjde, je ale extrémně malá. A i když člověk náhle získá velké peníze, vůbec to neznamená, že si je dlouhodobě udrží. Pokud nemá správné návyky a neumí s penězi pracovat, samotná výhra jeho život nevyřeší. Peníze jsou totiž jen nástroj. To nejdůležitější je, jak s nimi člověk umí zacházet.

Největší problém ale podle mě není nedostatek peněz ani nedostatek informací.

Je to nečinnost.

Mnoho lidí věnuje více času vybírání nového telefonu nebo auta než tomu, jak budou jednou finančně zajištění. Přitom právě investování může rozhodnout o tom, jestli budou mít v budoucnu svobodu dělat věci podle sebe, nebo budou muset pracovat jen proto, že nemají jinou možnost.

A nejvíc mě to utvrzuje ve chvíli, kdy se podívám kolem sebe. Já investuji už deset let. Když dnes vidím své vrstevníky, kteří si za tu dobu neodložili do investic prakticky ani korunu a teď nemluvím o rezervě na spořicím účtu přijde mi to jako obrovská škoda.

Ne proto, že by nemohli. Ve většině případů by mohli. Jen pořád čekají. Čekají na lepší dobu. Na vyšší příjem. Na větší jistotu. Na ideální okamžik, kdy bude všechno perfektní.

Jenže ten okamžik většinou nikdy nepřijde.

A právě tím se připravují o to nejcennější, co při investování existuje o čas.

Každý rok čekání znamená, že jejich peníze mají o rok méně na to, aby pracovaly samy za sebe. A to už jim nikdo nikdy nevrátí.

Neříkám, že investování je řešení úplně všeho. Ale jsem přesvědčený, že každý člověk by měl mít plán, jak své peníze dlouhodobě zhodnocovat. Ne proto, aby rychle zbohatl, ale aby si postupně vybudoval větší finanční jistotu pro sebe a svou rodinu.

Za mě je nejdůležitější začít.

Nemusíte mít dokonalý plán ani obrovský kapitál. Mnohem větší chybou je čekat dalších pět nebo deset let. Protože čas je při investování to nejcennější, co máme.

Klidně začněte s 500 Kč měsíčně. Vytvořte si návyk. Postupně částku navyšujte, vzdělávejte se a nechte čas pracovat ve svůj prospěch. Protože právě čas je při investování to jediné, co už nikdy nejde koupit zpátky.

A ještě jedna věc, nad kterou stojí za to se zamyslet.

Největší riziko při investování podle mě není to, že trhy jeden rok klesnou nebo že přijde nějaká krize. Největší riziko je nezačít vůbec. Protože každý rok, který promarníme čekáním na ideální dobu, už nám nikdo nikdy nevrátí. Čas je totiž jediná věc, kterou si za žádné peníze nekoupíme zpátky.

Takže pokud si z tohoto článku máte odnést jedinou myšlenku, tak je to tahle: nezačínejte až budete mít víc peněz, lepší práci nebo ideální podmínky. Začněte s tím, co máte dnes. Klidně s 500 Kč měsíčně. Vybudujte si návyk, pravidelně investujte, vzdělávejte se a dejte svým penězům čas. Věřím, že za deset nebo dvacet let si poděkujete za rozhodnutí, které uděláte právě dnes.