Instagram ti ničí představu o normálním životě

Je ti 24. Otevřeš Instagram a během pěti minut vidíš někoho v Porsche, další je v Dubaji, někdo si právě koupil Rolexky a další ti ukazuje nový byt za několik milionů. Zavřeš telefon, podíváš se kolem sebe a najednou máš pocit, že tvůj vlastní život je vlastně docela obyčejný. Přitom ještě před pěti minutami ti možná vůbec nic nechybělo.

A přesně tohle mi přijde na sociálních sítích strašně zajímavé. Dokážou nám během pár minut úplně změnit pohled na to, co považujeme za normální život. Najednou je normální mít ve 25 letech drahé auto, několikrát ročně cestovat, mít značkové oblečení, nejnovější iPhone, krásný byt, chodit do drahých restaurací a ideálně ještě u toho vypadat, že vlastně ani nemusíš moc pracovat.

Jenže kolik lidí takhle opravdu žije?

Na Instagramu totiž většinou vidíme jen ty nejlepší momenty života ostatních lidí. Drtivou většinu jejich života ale vůbec nevidíme. Vidíme nové auto, ale nevíme, jestli je jejich, na leasing, půjčené nebo součást nějaké spolupráce. Vidíme luxusní dovolenou, ale nevidíme jim do peněženky. Vidíme hodinky za stovky tisíc, ale vůbec netušíme, jestli má ten člověk vedle nich vybudovaný nějaký majetek a investice, nebo má naopak několik dluhů.

A tohle je podle mě strašně důležité si uvědomovat. Na sociálních sítích může člověk působit jako milionář, ale ty vlastně vůbec netušíš, co se děje za tou jednou fotkou nebo videem. Občas vidíš člověka, který několik let ukazuje neskutečný život. Auta, cestování, značky, peníze, všechno. A potom najednou ze scény zmizí.

Začnou se řešit dluhy, problémy s podnikáním, daně, policie nebo zjistíš, že způsob, jakým ty peníze vydělával, nebyl zdaleka tak čistý a krásný, jak celou dobu vypadal na Instagramu. Někdy stačí ještě méně. Člověk vydělá větší peníze jednorázově, koupí za ně drahé auto, hodinky a oblečení a právě na tom začne stavět celý svůj marketing.

Ty potom vidíš jen výsledek. Nevidíš cestu, nevidíš účet, nevidíš závazky, nevíš, co tomu předcházelo a už vůbec nevíš, jestli je takový život dlouhodobě udržitelný. Neříkám tím, že máme být vůči každému skeptičtí nebo automaticky předpokládat, že někdo lže. Jen bych byl v tomhle mnohem více obezřetný.

Protože kvalitní majetek většinou nevybuduješ ze dne na den, z týdne na týden ani z měsíce na měsíc. Je to proces. Vyděláváš peníze, část neutratíš, investuješ je, buduješ podnikání, zvyšuješ příjem, děláš chyby, učíš se a hlavně tomu dáváš čas.

Jasně, můžeš vyhrát miliony, něco zdědit nebo se ti podaří něco, co ti během krátké chvíle vydělá obrovské peníze. Ale samotné získání peněz ještě neznamená, že je člověk umí dlouhodobě udržet, správně s nimi pracovat a dál je rozmnožovat. Můžeš dostat 10 milionů, ale pokud s penězi neumíš pracovat, za pár let nemusíš mít nic. A právě proto je podle mě mnohem důležitější umět majetek dlouhodobě budovat než jen jednou přijít k velkým penězům.

Jenže když tohle všechno na Instagramu nevidíš, začneš se porovnávat. Proč on už má takové auto a já ne? Proč ona pořád cestuje? Jaktože někdo v mém věku vydělává tolik peněz? Neměl bych už mít vlastní bydlení? Neměl bych být dál?

A podle mě právě tady začíná problém. Protože už nekupujeme věci jenom proto, že je potřebujeme nebo nám udělají radost. Začneme je kupovat i proto, abychom měli pocit, že držíme krok s ostatními. Nový iPhone každý rok, i když ten starý funguje úplně v pohodě. Auto na splátky, protože chceme něco lepšího. Dražší oblečení, hodinky, dovolená nebo další věci, které jsme ještě před chvílí vlastně ani nepotřebovali.

Sociální sítě v nás navíc podporují něco, čemu se říká FOMO efekt. Jednoduše je to strach z toho, že nám něco uteče. Vidíš, že ostatní něco kupují, někam cestují, investují do něčeho, co zrovna letí, nebo žijí nějakým způsobem, a začneš mít pocit, že to musíš mít nebo udělat taky. A nejlépe hned. Právě kvůli tomu podle mě děláme spoustu ukvapených rozhodnutí i v penězích.

A tady mě vždycky baví jeden paradox. Člověk si každý rok koupí nový iPhone třeba za 30 000 Kč, protože ten nový má o něco lepší foťák a prostě ho chce. Ale když se začneme bavit o tom, že by mohl pravidelně investovat 2 000 nebo 3 000 Kč měsíčně a postupně si budovat vlastní majetek, řekne mi: „Na to teď nemám peníze.“

A právě nad tím bych se zamyslel. Možná totiž někdy není problém v tom, že máme málo peněz. Možná je problém v tom, za co je utrácíme a co jsme postupně začali považovat za normální.

Neříkám, že si nemáš koupit nový telefon, pěkné auto nebo drahé hodinky. Já mám tyhle věci taky rád. Když na ně mám, udělají mi radost a dávají mi smysl, proč ne. Ale je rozdíl mezi tím koupit si něco, protože to opravdu chci, a koupit si něco jenom proto, že mám pocit, že bych to měl mít.

Protože zatímco telefon za pár let vyměníš, auto ztrácí hodnotu a většina věcí, které dneska strašně chceš, tě za pár měsíců přestane bavit, peníze, které dlouhodobě investuješ, ti můžou postupně vybudovat mnohem větší majetek. Majetek, který jednou může vydělávat další peníze za tebe, dávat ti větší svobodu, více možností a hlavně větší kontrolu nad vlastním časem.

A přesně v tom vidím obrovský rozdíl. Jedna cesta je postupně zvyšovat životní úroveň pokaždé, když vydělám o něco víc. Lepší telefon, lepší auto, dražší dovolená, dražší oblečení. Druhá cesta je část těch peněz začít posílat do něčeho, co mi postupně buduje majetek. Investice, akcie, fondy, nemovitosti nebo vlastní podnikání.

Za 10, 20 nebo 30 let může být rozdíl mezi těmito dvěma lidmi obrovský. Jeden celý život hlavně vypadal bohatě. Druhý bohatství postupně budoval. A právě ten vybudovaný majetek ti jednou může dát něco, co ti nový telefon nebo drahé auto nikdy nedá. Větší svobodu, možnosti a čas.

Sociální sítě samy o sobě nejsou špatně. Naopak. Můžeš přes ně sdílet svůj příběh, práci, zkušenosti, inspirovat ostatní nebo se něco naučit. Problém nastává ve chvíli, kdy podle života ostatních začneš hodnotit ten svůj. Protože vždycky najdeš někoho, kdo má lepší auto, větší dům, dražší hodinky, víc peněz nebo lepší dovolenou. A jestli se budeš pořád dívat vedle sebe, nikdy nebudeš mít dost.

Takže až příště otevřeš Instagram a budeš mít po deseti minutách pocit, že potřebuješ nové auto, telefon nebo že jsi ve svém životě nějak pozadu, možná si jen polož jednoduchou otázku: Chtěl jsem tohle opravdu já, nebo jsem to začal chtít až ve chvíli, kdy jsem to viděl u někoho jiného?